Napsali o kurzech

„Jak v kolotoči všedních dní najít klid ve vůni tesaného dřeva. S Bobovo vedením pak odhalit dosud nepoznané, oprášit šikovnost českých rukou a v neposlední řadě vytvořit hodnoty, na které může být člověk pyšnej.“    

Tomáš

S Malým Bobem jsem se potkal loni celkem náhodou, když jsme se ženou začali hledat někoho, kdo by nám pomohl s rekonstrukcí roubené světnice staré chalupy u Blatné. Samozřejmě jsme hledali pokud možno v blízkém okolí, a tak jsme časem na internetu objevili Bobovy stránky. Bob se celkem ochotně přijel na naši chalupu podívat, a když nám přislíbil svou pomoc při rekonstrukci, usoudil jsem, že účast na jeho kursech bude pro mne dobrou přípravou pro úkol, jehož se chci na chalupě ujmout. Rozhodl jsem se jet letos na lavičkářsko-kovářský kurs, protože kovařina mne jako strojaře vždycky zajímala. Fotku lavičky, kterou jsme měl na kursu "zmáknout", jsem viděl na netu a líbila se mně i mé ženě...
Dlouho očekávaný den K nastal pátého června, když jsem večer již za tmy dorazil na místo do NVuB. Bob mne telefonem navedl ke své chaloupce, temné a opuštěné - byl jsem tam první - a tak jsem dřevařský areál kolem Bobovy "chaloupky" objevoval samostatně. Našel jsem kohoutek s pitnou vodou, kadibudku i plácek na stan, a tak mi do rána nic nechybělo. Později večer ještě dorazil Miki s Arnoštem, a mohli jsme si vyměnit první dojmy.
Druhý den ráno dorazili oba mistři - tesařský i kovářský - rozdělili si losem kurzisty a hurá do práce. Měl jsem celkem kuráž, jako celoživotní a tedy dlouholetý kutil a modelář jsem už se dřevem leccos zkusil, ale přesto jsem se stále dovídal nové věci, třeba drobnosti, ale důležité z hlediska dosažení dobrého výsledku práce. Hoblovat rovnou desku bez suků je možná celkem snadné, ale jak s hoblíkem na suky, to vím až teď po kursu. Totéž platí o dalších technikách a nářadí, které jsem sice uměl vzít do ruky už předtím, ale ty drobné detaily, které se tolik projeví na kvalitě výsledku - díky za ně, Bobe! A rovněž díky za trpělivost, s níž ses nám všem věnoval, vysvětluje znovu a znovu potřebné postupy a fígle. Na lavičce se vyskytlo celkem trojí různé dřevo, což přineslo další zajímavé zkušenosti.
Druhý den jsem nastoupil "šichtu" v kovárně, kde vládl mistr František. Tady bylo pro mne více zcela nových věcí - třeba to, že pro výheň výborně vyhoví černé kamenné uhlí, nebo že nemá smysl pracovat s menším než kilovým kladivem. A tady nastala drobná potíž - člověk, léta živý z práce u počítače a posilovnu neznající, se prostě musí smířit s tím, že půldruhakilové kladivo v jedné ruce je docela dost, a po pěti (i čtyřech) pořádných úderech je problém kladivo pořádně zvednout, natož se s ním rázně trefit do správného místa. Pár sekund oddechu by ruka ocenila, ale ty nemáte, železo lze kouti jen, pokud je žhavé....
Naštěstí nás v tom mistr Franta nenechal a pracoval s námi, tu v roli pomocníka (který odváděl tu největší část fyzické práce s dvouručním kladivem), a tu zas v roli mistra, který několika přesnými údery srovnal naše neuměle omlácené dílo. Díky tomu všemu jsme do večera ukuli každý své dláto, nástroj pohledný, ostrý a funkční, s nímž jsme pak další dny pokračovali v tesařině, samozřejmě spolu s dalším náčiním, které každému účastníku poskytl Bob.
Moc zajímavé pro mne bylo vnímat rozdíly v obou řemeslech, bezesporu obdobně tvůrčích a úctyhodných. Tu práce s voňavým a živým materiálem, tam oheň a dým téměř pekelný. Tu, když se mistr tesař "utne", může být zkažený celý kus, tam, pokřivené železo se znovu ohřeje a celé se přetvaruje.
Myslím, že skloubení obou řemesel do jednoho kursu, kde si člověk nejen "přičichne" k práci, ale vlastnoručně si (s menší či větší dopomocí mistra) zhotoví dva plně použitelné a velmi pohledné výrobky, bylo šťastným nápadem, ať už na to přišel ten či onen. Na oba své výtvory jsem náležitě hrdý a těším se na pokračování - kromě roubenkářského kursu, který si už napevno plánuji na příští rok, uvažuji i o bližším seznámení s kovařinou.
Roberte a Františku - oběma díky!
 
Aleš P.

Na lavičkářský kurz jsem se přihlásil jakožto tesařský analfabet bez větších zkušeností s prací se dřevem či nářadím. Potřeboval jsem si odpočinout od práce u počítače, která, ač často přináší uspokojivé výsledky, postrádá řemeslnou romantiku a snadno sklouzne do ubíjející rutiny. A taky jsem se zkrátka chtěl naučit něco nového a dokázat si, že to nebude nad moje síly.

Všem, kteří se nachází v podobné situaci, o kurzu uvažují, ale váhají, zda by to s nedostatkem zkušeností zvládli, můžu s čistým svědomím říct: jděte do toho. Všechna moje očekávání byla naplněna mírou vrchovatou a nezřídka i překonána. Předem bych nečekal, jaký objem znalostí, dovedností a fíglů nám zvládne Robert během těch čtyřech dnů předat. Kromě laviček se dostalo i na broušení čepelí různých nástrojů, tesání trámu a další tematické odbočky podle přání a zájmu účastníků. Vše nenuceně, pohodově.

Kurz je šikovně strukturovaný a má co nabídnout jak začátečníkům, tak zkušenějším kutilům. Netříbí jenom praktické dovednosti, ale prohlubuje i vztah ke dřevu a stromům, což zní jako detail, ale podle mě v tom tkví naopak jeden z hlavních přínosů. Dalším velkým plusem byla skvělá parta lidí, která se na kurzu sešla a díky kterým mě nebolela jen předloktí od mlácení do dláta, ale i břicho od smíchu:) Přičtěte si k tomu nádherné prostředí, výborné obědy a hezké počasí (nezaručuji) a máte perfektní aktivní dovolenou. A lavičku k tomu.

Všem zúčastněným ještě jednou děkuju za krásné zážitky.

Jarda (26), animátor

Lavičkářský kurz jsme s kolegy absolvovali na závěr rekvalifikačního tesařského kurzu, takže teoreticky už toho nezbývalo tolik, co jsme se mohli naučit. Až díky Bobově kurzu mám ale pocit, že alespoň trochu začínám dřevu rozumět. Bob nám ukázal, jak dřevo poslouchat, respektovat ho, přesvědčit ho, aby spolupracovalo. Teprve poté, co si sekerou z kulatiny nasekáte trám, začnete si vážit pravých úhlů na hranolech nařezaných na pile. Na takové věci ve škole není čas, ale jsou zásadní k tomu, aby člověk nakouknul alespoň trochu pod pokličku řemesla. A to nepočítám ani mnoho rad a tipů jak nejlépe brousit, řezat nebo dlabat, kterým se nám dostalo. Takže už se těším, až se jednou zúčastním i kurzu stavění srubu.
Ondra

Jelikož rád vyrábím věci všeho druhu, dostal jsem od rodiny Lavičkářsko-kovářský kurz. Jel jsem na něj s velkým očekáváním a kurz mě rozhodně nezklamal! První den byl čistě kovářský. Přijel Franta a hned nám začal ukazovat co je co a k čemu to slouží. Řekl nám nějakou teorii a pak jsme šli kovat. Byl na nás hodný a když bylo potřeba, tak pomohl, vysvětlil i ukázal. Díky jeho trpělivosti jsme na konci dne zhotovili dláto a hřebíček a jelikož nám zbyla trocha času, mohli jsme si ještě chvíli blbnout a přiučit se i něčemu dalšímu. Druhý den začala tesařina. Robert se nás ujal a začal vysvětlovat velice zajímavou teorii a jak i pro mě vzdálené věci dost ovlivňují opracování dřeva. Tím začalo hoblování, řezání, tesání, "dědkování", broušení a finální opracování. Na to vše jsme samozřejmě už používali naše nově vyrobené dláto. V průběhu kurzu nám Robet vyprávěl vtipné zážitky z jiných kurzů i fakt, že mu někdo pak psal, že největší přínos kurzu pro něj bylo to, že se naučil řezat rovně. Toto tvrzení mohu směle potvrdit, protože do té doby pro mě bylo toto umění řezat rovně s ruční pilou opravdu skryté a díky Robertově trpělivosti a snaze jsem se tomuto umění naučil. Díky kurzu jsem se naučil mnoho nových věcí a jsem díky němu již schopen vyrábět věci s mnohem více profesionálním vzhledem. Na konci jsme zdárně vyrobili lavičku, a jelikož jsme byli dobrá parta, vzájemně jsme se „vyhecovali“, abychom celou lavičku udělali bez použití elektrických nástrojů, tak jak to dělávali naši předci. Celých 5 dní jsem si báječně užil a velice si odpočinul.
Jakub

Chcel by som sa ti Roberte podakovat za ten uzasny tyzden, ktory som mohol stravit s takými super ludmi a nadsenymi pre pracu s drevom. Dakujem ti tiez za zdielanie svojich vedomosti, zrucnosti a tvoju trpezlivost, kterou si nas viedol v peiebehu kurzu. Dufam, ze ti zdravie bude dlho sluzit, aby si mohlo este mnoho takychto kurzov zorganizovat a viest a aby si mohol dalej odovzdavat tak cenne vedomosti.
Mne osobne, sa naplnili absolutne vsetky ocakavania, ktore som do kurzu vkladal a dokonca možno aj viac. Urcite som neocakaval, ze kurz bude prebiehat az v tak fantastickej atmosfere, aku sa podarilo navodit tak tebou, jako i mojimi spolu tesarmi. Napriek tomu, ze sme vlastne nemali podrobny vykres každého detailu, ani presny plan na každý den, si dokazal velmi prehladne organizovat každého pracu a cinnosti tak, aby vsetko do seba zapadlo.
Este raz dakujem tak tebe, jako i celej skupine za tuto fantasticku skusenost, ktoru som s Vami mohol zazit.

Robert (Slovensko)

Kozí kurz je ve velmi příjemném a klidném prostředí. Fyzicky je docela náročný, ale určitě stojí za to. Prošel jsem celým výrobním procesem, kdy na začátku bylo několik kulatin a na konci bylo hotové dílo. Je to příjemný pocit a rozhodně doporučuji každému kdo chce strávit příjemnou aktivní dovolenou a nebo pozna kouzlo ručního zpracování dřeva. Kurzem mě provedl Bob, kdo je velmi příjemný mistr svého řemesla a rád předává své znalosti dalším. Líbí se mi, že jeho komunikace je nanásilná a že se opravdu snaží věnovat všem. Jedinou chybou by snad bylo, že neměl čas zodpovědět všechny otázky hned (to jsou ty chvíle kdy se věnuje někomu jinému:) Za kurz moc děkuji, velmi jsem si jej užil.

Tomáš (32), technický konzultant

Ke kurzu jsem přišel jak slepý k houslím a tak trochu se bál, co od toho čekat. Má drahá polovička spojila příjemné s užitečným, a protože neustále "otravuji" se srubem, dala mi dárek k narozeninám a vyslala mě do světa se něčemu konečně přiučit:-) O to větší překvapení mě čekalo v Nové Vsi u Brloha. Nenápadná vesnička uprostřed CHKO Blanský les, krásná příroda, dobří lidé, výborná strava a dřevo. Během kurzu jsem se konečně naučil správně řezat, hoblovat, brousit, tesat, občas i vyřezávat... Dozvěděl jsem se spoustu užitečných informací o dřevu, roubenkových či srubových spojích, ochraně před škůdci, jak se neseknout do kolene a oživil si používání kadibudky. Ve chvílích, kdy jsem již např. druhou hodinou opracovával pořízkem kolík, přišel Robert vždy s něčím zajímavým a příjemně nás vytrhl z beznaděje. A ty obědy! Ještě teď se olizuji... Díky jemu a partě skvělých lidí okolo sebe jsem si jako bonus odvezl lavičku, na které můžeme (zatím tedy na balkoně) se ženou sedávat. Takže ještě jednou díky "šéfovi" Robertovi "Bobu" Malému za vedení, trpělivost a empatii, Hance "z Orlove", Martinovi "Srnce", Tomášovi a jeho ženušce, Karlovi "strejdovi Filipovi" za velmi příjemnou společnost, skvělé kuchařce Ajce za vynikající týlové zabezpečení a poručíku Danovi za to, že je! A také díky za skvělý poslední táborák s muzikou:-) Doporučuji všem jako alternativní dovolenou - budete odjíždět obohaceni o spoustu zážitků.

Lukáš "Vodník" Kadeřávek, Jihlava.

Stránky